Každé poctivě vytvořené dílo v sobě pravděpodobně nese víc, než si jeho autor v daný okamžik uvědomuje. Platí to pro obrazy, hudbu a další rozličné tvůrčí počínání. A jak se postupně ukázalo, může to platit i pro hodinky. Časostroj se někdy stává tichým nositelem významů, které přesahují původní záměr.
Když vznikl první prototyp orlojek Pyrgo, jejich podoba byla vedena především intuicí. Šlo především o hledání tvaru, proporce, řádu a vepsání příběhu. Teprve s odstupem času se začala odkrývat hlubší rovina, která při samotné tvorbě nebyla vědomě zamýšlena.
Nevědomí se do lidského života propisuje neustále. Někdy tiše, jindy zřetelně. Rozdíl spočívá jen v tom, zda si tohoto působení všimneme.
Uvědomění přišlo až zpětně
Až po několika letech – kdy se hodinky Pyrgo staly pevnou součástí mé autorské tvorby – se začala jejich symbolická rovina postupně vyjevovat.
Stalo se tak v období vnitřního hledání, které čas od času potká snad každého tvůrce. Okamžiky pochybností a nejistoty bývají zároveň obdobím, kdy se věci skládají do nových souvislostí.
V té době mi přišlo do rukou dílo švýcarského psychiatra Carla Gustava Junga. Jeho texty o alchymii a procesu individuace nabídly jazyk pro něco, co už v mé tvorbě dávno tiše existovalo. Symboly, které se objevily intuitivně, začaly dávat nový smysl.
Ukázalo se, že tvorba často není čistě racionální konstrukcí. Někdy je spíše nasloucháním. A možná i spoluprací s něčím, co člověka přesahuje – ať už to nazveme nevědomím, archetypy, řádem univerza, Bohem.
Tento text není odborným výkladem. Je spíše osobní reflexí a pokusem o vědomější porozumění tomu, co vzniklo.
Symboly, které se postupně odhalily
Následující symboly lze dnes v orlojkách Pyrgo rozpoznat poměrně zřetelně. Jejich význam není dogmatem. Jde o jednu z možných interpretací.
1) SOL – Slunce
Slunce patří mezi prastaré symboly života, celistvosti a proměny.
Motiv dvou soustředných kruhů odkazuje ke středu – k osobnímu jáství, výchozímu bodu lidské zkušenosti. Vnější kruh pak představuje širší jednotu, přesahující individuální ego.
Slunce bývá symbolem probuzení a znovuzrození. Naznačuje možnost sjednocení protikladů a návratu k vnitřnímu středu a celistvosti.
2) Kristovský princip – kříž
Rovnoramenný kříž vyjadřuje rovnováhu.
Svislá osa symbolizuje světelnost a duchovní rozměr.
Vodorovná osa temnotu, hmotu a každodennost, lidskou zkušenost.
Jejich průsečík je místem napětí i harmonie zároveň. Připomíná, že světlo bez stínu neexistuje. Každý osvětlený předmět vrhá stín – stejně jako člověk.
Kříž je tak obrazem přijetí obou pólů existence, – nikoli jejich popření.
3) Trigon – trojúhelník
Trojúhelník, princip trojnosti, bývá spojován s dynamikou a směrem.
V tradiční symbolice je vztahován k mužskému principu.
Muž – Duch – Otec
Je to tvar, který neváhá – má jasnou špičku, která míří kupředu.
Může symbolizovat odvahu následovat vizi, hledat přesah, vystoupit z pouhé duality a podívat se na ni z nadhledu.
4) Kvaternita – čtverec
Čtverec je symbolem země, hmoty a ukotvení.
Bývá spojován se ženským principem –
Žena – Matka – Země.
Matkou, Zemí, fyzickým světem. Čtyři živly, čtyři roční období, čtyři světové strany.
Zatímco trojúhelník směřuje vzhůru, čtverec stabilizuje. Je to struktura, která dává věcem pevný rámec. Dává duchu prostor, kde se může projevit.
Ve svém stínu se však může proměnit ve stagnaci. I stabilita potřebuje pohyb.
Napětí mezi třemi a čtyřmi
Napětí mezi trinitou a kvaternitou lze chápat jako napětí mezi duchem a hmotou. Mezi snem a realitou.
Toto napětí je přirozené. V alchymickém jazyce se hovoří o nutnosti protiklady „rozžhavit“, aby mohlo dojít k jejich spojení. Teprve tehdy vzniká sjednocení – hieros gamos, posvátný svazek.
5) Kvintesence – návrat ke kruhu
Když se čtverec dá do cirkulačního pohybu, jeho hrany se v rotaci rozpouštějí a vzniká kruh.
Kruh je symbolem celistvosti. Objímá a sjednocuje.
Kvintesence – pátý element – přesahuje pouhou hmotu i pouhého ducha. Naznačuje stav integrace.
Směr pohybu zde nese význam. Pravotočivý pohyb bývá spojován s uvědoměním a integrací. Levotočivý se sestupem do hlubin nevědomí a hrozbou regrese. Oba směry patří k cestě zkušenosti, avšak pozornost je zde na místě.
Tvorba jako tichý proces
S odstupem času se zdá, že symboly obsažené v orlojkách Pyrgo nevznikly náhodou. Možná byly přítomny dříve, než si jich bylo možné všimnout.
Tvorba tak může být zároveň cestou osobního zrání. Ne proto, že by si tvůrce něco nárokoval, ale proto, že práce poctivě odvedená rukama proměňuje i toho, kdo ji vykonává.
Je jedno, zda má člověk v ruce štětec, hudební nástroj nebo hodinářský šroubovák. Pokud tvoří opravdově, postupně se učí ustupovat vlastnímu egu a naslouchat hlubšímu řádu.
Tento text není tvrzením, že hodinky nesou nějaké definitivní poselství. Je spíše vyjádřením vděčnosti za možnost být součástí procesu, který přesahuje jednotlivce.
A možná i připomínkou, že skutečný význam tvorby čehokoliv v životě člověka se často odhaluje až s odstupem času.
Více o hodinkách PYRGO se dozvíte na této stránce: