Než jsem začal s výrobou hodinek ze dřeva, nikde na internetu jsem se nemohl dopátrat co reálně mohou vydržet. Všude se to hemžilo propagačními texty, ale žádná reálná zkušenost. Je to docela pochopitelné, neboť dřevěné hodinky jsou docela mladý koncept. Začal jsem tedy s tím, že jsem vyrobil prototyp Orlojek Perun a nosil je nonstop na ruce. Teď už je to skoro rok, a tak si můžete přečíst moje zkušenosti s ním, podložené reálnými fotografiemi.
Jak moc jsem dal Orlojkám Perun zabrat
Jak jsem napsal v úvodu, hodinky nosím na ruce od jejich výroby. Sundavám je jen na noc a do vany. Při práci na zahradě jsem je sundal pouze ve chvíli, kdy jsem rozštípával pařez meruňky. To jsem se již bál :). V práci jsem je sundaval jen když jsem manipuloval s chemikáliemi. Ani ne tak proto, že bych je mohl rozbít, ale jejich estetická stránka by utrpěla, pokud by byly opatlané od epoxidů. Jinak prachem dílny si prošly nesčetněkrát. Vždy je stačilo jen otřít hadříkem a byly jako nové.
A co voděodolnost?
Co vás asi bude hodně zajímat je voda :). Cíleně jsem je nijak netestoval. Dvakrát si prošly silným přívalovým deštěm a jinak mytí rukou a pot když jsem si šel v létě zaběhat snesly v pohodě. Tento typ hodinek, ale na vodu není dělaný. Pokud bych je soustavně dlouhodobě ponořoval a vysoušel asi by došlo k deformaci a popraskání. I když kdoví, ale tento typ zátěže budu vyžadovat až od chystané Robusty a té dám zabrat :).
Domov a život
Když jsem smažil řízky, tak jsem byl v pokušení, jestli Perunky nemám odložit, ale odolal jsem. Přece si nebudu sundavat hodinky pokaždé když budu vařit. Ani to jim však nijak neublížilo. Jednou se mi s hodinkami podařilo štrýchnout o zeď a to opravdu ošklivě. Z toho si hodinky odnesly malilinkatý škrábanec na skle, ale to se u minerálního skla dalo čekat :).
Z čeho jsem měl obavy a co selhalo?
Čeho jsem se bál byly nožičky řemínku. Očekával jsem, že mohou prasknout (Perunky mají nožičky relativně úzké) a taky, že by mohla vypadnout stěžejka, která je uložená pouze ve vyvrtané dírce přímo ve dřevu. I tato obava se nepotvrdila. Řemínek drží jako přibitý na svém místě, avšak do dalších modelů jsem se rozhodl vsazovat mosazná uložení, aby fanoušci častých obměn řemínků dřevěné otvory neopotřebovali.
Co mě opravdu nemile překvapilo byla zlacená korunka. Ač se to netýkalo přímo dřeva, tato součástka u prototypu přišla o zlacení během dvou měsíců nošení. Proto jsem se naučil vyrábět novou dřevěnou korunku. Zdá se mi dokonce hezčí, ale to záleží na vkusu. Každopádně mě to řemeslně posunulo o velký kus dopředu. Teď mohu i design tak důležitého detailu jako je korunka slaďovat s modelem.
S tuhostí celého těla hodinek jsem nadmíru spokojený, a to i když je oproti jiným dřevěným hodinkám docela tenké a malé. Díky sendvičovému řešení bych si jeho zlomení dovedl představit jenom tak, že bych ho upnul do svěráku a ze strany na léta dřeva do něj praštil kladivem a i tak bych se u toho asi spíše zranil já.
Jak hodinky teď vypadají?
Hodinky v dobrém stavu mi taky drží díky povrchové úpravě s jejímž nynějším složením jsem se dost natrápil, ale o ní se rozepíšu někdy příště. Co se týče vzhledu, tak světlé meruňkové dřevo díky UV záření ze sluníčka přirozeně ztmavlo a na dýnku je vidět patina z nepřetržitého nošení.
Tady je pár slíbených fotografií se srovnáním onošeného prototypu a nového kusu hodinek Perun.
Závěr?
Myslím, že se mi povedlo dřevěné pouzdro dostatečně zatížit. Hodinky získaly ještě trochu více na charakteru a autentičnosti. Tato nejjednodušší verze celodřevěné Simplyfery se tedy osvědčila a jsem s ní nadmíru spokojený.
Pokud máte vlastní zkušenosti s nošením dřevěných hodinek, budu rád když mi napíšete na facebook , nebo do kontaktu níže. Rád se dozvím co nejvíc, abych mohl stavět lepší a lepší kousky.
Mějte se krásně.
Jaké máte zkušenosti s dřevěnými hodinkami vy?